Bella z Estonska

Datum narození: 19. 7. 2022
Jméno: FA ARABESKA GULT-BERG

Ahoj Bello, ty žiješ v Estonsku. Narodila ses tam nebo přistěhovala?
Ahoj! Tere! Jak my tady na sebe v Estonsku štěkáme, když někoho potkáme.
Já jsem se narodila 19. 7. 2022 jako Fa Arabeska Gult-Berg, v chovné stanici Gult-Berg v estonském Tallinnu. První měsíce života jsme ale na sebe s mojí buldočí rodinkou a chovatelkou štěkali v ruštině.
Pak se na mě přišli podívat tatínek s maminkou, kteří se o mě teď starají, a s těmi doma štěkáme jen v češtině. Když se jdu podívat za dvounohým bráchou do školky, tak tam zase štěkáme v estonštině. No mám to kolikrát dost náročné a jestli to někdy vypadá, že moc neposlouchám, tak to musí být jedině tím, že jsem zrovna naladěná na jinou řeč.

A jaké to je v Estonsku? Máte například podobné počasí, nebo krajinu jako my v ČR? A co je například lepší?
Mně se v Estonsku líbí. Máme tady moře a pláže, to mám asi nejradši. Spoustu hlubokých, hustých lesů, jezer a také bažin. Jsou tady krásná místa, která určitě stojí za vidění.
Co zde ale pes nenajde, to jsou kopce. Máme to tady dost placaté, skoro jako můj čumáček. Příroda na severu a jihu Estonska má trochu jiný charakter a jih může trošku připomínat Čechy. Tam je i pár kopců, nejvyšší „hora“ je Suur Munamägi, která je vysoká 317,4 metrů. Takže na výlety a procházky s pejsky je to tady ideální.
Počasí ale dokáže být dost pod psa. Léto máme velmi krátké a mírné. Aspoň se moc nezafuním a to je fajn. Ale zima je dlouhá a chladná. Musím nosit zimní kabátek a to moc nemám ráda. Stoupnu si a odmítám chodit.
Maminka říká, že si časem zvyknu a že je to pro moje dobro, ale moc jí nevěřím a v zimě se tak nechávám radši od dvounohého bráchy vozit ve sněhu na bobech. To mě moc baví.

Můžeš nám říct nějaké tipy na to, co v Estonsku navštívit?
Určitě stojí za to navštívit pobřeží. Pláže jsou ve většině případů přístupné i pro pejsky, pokud se tedy nejedná o oficiální pláž. Takových zde ale moc není.
Moc pěkný je přírodní park Lahemaa, kde vede stezka přes bažiny Viru raba. Tam je v létě možné se i vykoupat. U pobřeží moře jsou pak pěkné vesnice jako třeba rybářská vesnice Käsmu. Po cestě je také možné navštívit vodopády Jägala. Moc pěkně je také u Čudského jezera. Na jihu jezera je oblast Setomaa, kde můžete zažít jedinečnou folklorní atmosféru.
Estonsko není moc hustě osídlené a není zde moc větších měst. Kromě hlavního města Tallinnu, zde máme Pärnu, které je u západního pobřeží moře a v létě je hodně vyhledávané kvůli krásným plážím.
Univerzitní město Tartu na jihu Estonska má moc pěknou atmosféru a je zde mnohé k vidění.
Na východě zase najdete město Narva, které je přímo na hranicích s Ruskem.
Menší města jako lázeňské Haapsalu, Rakvere s krásným historickým hradem nebo třeba Viljandy určitě stojí za návštěvu také.
Milovníci útesů mohou navštívit Tabasalu a Paldiski.
No a pak je krásná procházka podél řeky s nádherným zámkem v Keila-Jõa.
Za návštěvu pak stojí také místní ostrovy, například Saaremaa nebo Hiiumaa. Je toho tady k vidění opravdu hodně.

Jsou u vás nějaká nebezpečí pro buldočky? Třeba divoká zvířata?
Určitě není riziko například hluboká voda v moři, protože voda je tady mělká a většinou můžete jít hodně daleko a pořád vám bude vidět čumáček.
Rádi ale jezdíme kempovat a na výlety do lesů. To už si musíme dávat trošku pozor. V lesích žije hodně divokých zvířat – medvědi, vlci, šakali, jezevci, lišky, divoká prasata, srny, losi a další. Z hadů tady pak máme nebezpečnou zmiji. A v lesích je hodně klíšťat. Obzvláště tento rok je jich tedy hodně.
Já bydlím hned u lesa a večer, když jdu na zahradu, tak si musím také dávat pozor. Sice máme okolo zahrady plot, tak los je tak obrovské zvíře, že ho v klidu přeskočí. Chodí nám okusovat jabloně, tak si musím dávat pozor, ať se večer na zahradě nepotkáme.

Máš raději postroj nebo obojek?
Jednoznačně obojek. Když mi maminka nasadí kšíry, tak se zabuldočím, zaseknu a prostě nikam nejdu.
Někdy si to po chvilce rozmyslím a rozejdu se, ale někdy jsem schopná stát i půl hodiny na místě a trucovat.

A co tvoje hračky, kolik jich máš a s čím si nejvíce hraješ?
Hraček mám asi tak akorát. Nejradši si okusuji parůžky (jednou si toho losa ulovím a budu mít doživotní zásobu).
Pak mám ráda různá přetahovadla a úplně nejradši mám jedno, které mi poslali babička a dědeček z Čech. Je z králičí kůže a flísu. Dostávám ho jen, když jdu ven. Protože jsem moc nechtěla chodit mimo zahradu, tak maminka vymyslela, že tu hračku vždycky dostanu venku na procházce za odměnu.
Taky jsem moc šťastná, když se mi podaří někde ukořistit ponožku.

Vydržíš doma sama? A jak dlouho?
Moc často doma sama nebývám. Maminka je každý den se mnou doma. Ale když je potřeba, tak vydržím. Jednou jsem byla doma sama 6 hodin, ale to bylo asi tak nejvíc.
Většinou to celé prospím.

Jednou si ulovím losa a budu mít doživotní zásobu parůžků.

Co byl tvůj největší průšvih? Co jsi už zničila.
Já jsem vlastně takový buldočí andílek. Asi tomu půjde těžko uvěřit, ale opravdu jsem nic nezničila.
Když jsem jako malinké štěňátko měnila zoubky, tak jsem trošku ohlodávala židle, ale pak jsem dostala vlastní klacík a rychle to přešlo. Průšvih mám většinou jen, když ukradnu třeba dvounohému bráchovi nějakou jeho hračku, nebo když venku lovím kamínky a pak je ožužlávám. To rodiče moc rádi nevidí.
Taky se dost roztahuji v posteli. Vždycky si vlezu mezi mámu a tátu, plácnu do nich packou, ať mě pustí pod peřinu a spinkám mezi nimi. Když pak ráno přijde i dvounohý brácha, tak musí ležet rodičům u nohou, jinam se už nevejde.
No, a pak ty ponožky…

Kam nejraději jezdíš na výlety nebo dovolenou.
My na dovolenou moc nejezdíme. Většinou jedeme do Čech. Já jsem tam byla ale zatím jen jednou. Cestu autem jsem zvládla celkem v pohodě, ale pak mě přivezli na sídliště do Prahy a to se mi moc nelíbilo. Až když jsem jeli za prababičkou na Valašsko, tak tam se mi líbilo víc. Konečně zase trošku zeleně. Na výlety jezdím nejradši tam, kde mě pak čeká nějaká pláž. Strašně ráda se obaluji v písku.

Co jíš a kolik toho sníš?
Mám teď trošku dietku, protože mě všechno svědilo. Mám tedy hypoalergenní granule Trovet s jehněčím masem a už je to mnohem lepší. Jako pamlsek dostávám sušená jehněčí játra. Vyzkoušela jsem i bezlepkové piškoty a ty byly tedy veliká pochoutka, ale teď je bohužel nemůžu. Jinak mám moc ráda také banány, maliny, sýr a maso v jakékoliv podobě.

Nejraději mám jedno přetahovadlo, které mi poslali babička a dědeček z Čech. Je z králičí kůže a flísu.

Jsem buldočí andílek. Nic neničím, ale ty ponožky. To je moje slabost.

Jaké je tvoje oblíbené místo?
Jednoznačně postel. A pak mám taky ráda les, který máme u domu, a kterým dojdu pěknou procházkou na pláž.

Máš v Estonsku nějaké kámoše buldočky nebo jiná plemena psů?
U nás ve vesnici máme další 2 buldočky, jeden ale není moc kamarád s nikým a druhého jsem zatím ještě nepotkala. Mám kamarádku Jack Russel Terrier, ale moc nechápu, proč se pořád chce dohadovat a štěká na mě. Taky mě tento týden mají přijít navštívit další 2 buldočci, tak uvidíme, jestli si budou chtít hrát nebo se poštěkáme. Velkých psů se trošku bojím a tady ve vesnici mají všichni většinou jen ty velké.

A co ty polární záře, bývá to u vás často?
Letos jsou určitě častěji než obvykle. Ale možná je to jen tím, že předtím rodiče bydleli ve městě, kde je těžší polární záři vidět. Musí na to být dobré podmínky jako třeba jasné nebe a být daleko od světelného smogu. My bydlíme na vesnici, kousek od moře a máme výhled na sever směrem na Finsko, takže někdy je krásně vidět i z ložnice, ale dívat se přímo z pláže nebo někde v přírodě je nejlepší. Letos jsme viděli polární záři asi 4x, určitě byla ale častěji. Je to hodně o štěstí a není to jako třeba ve finském Laponsku, kde je k vidění opravdu často.

Pořádají se u vás také srazy a setkání buldočků? A chodíš na nějaké?
Srazy a setkání buldočků se moc nepořádají. Maminka se na to musela zeptat v buldočí skupině, ale prý to tady není nějak populární. Jedna odezva byla, že by bylo fajn něco takého udělat, ale pak byla druhá skupina lidí, která si vůbec něco takého nedokázala ani představit.

Pokud by tě ještě něco zajímavého napadlo, tak nám to napiš.

Pejsci v Estonsku na sebe štěkají Auh! Auh!
Rodokmeny lze najít jako mnohé ostatní online

https://register.kennelliit.ee/index.php?page=doglist&fcigroup=9&regno=EST%25&breedid=34&search=Otsi

Mnohá místa jsou v Estonsku „dog friendly“ (koerasõbralik), ale je vždy dobré si to předem ověřit
24.6. se v Estonsku slaví Jaanipäev, svatojánská noc, což je pro Estonce moc důležitý večer s jedinečnou atmosférou
V létě jsou zde bílé noci, kdy slunce zapadá jen na pár minut nebo hodin. V zimě jsou velmi krátké dny.
Pokud cestujete autem, pejsek by měl být v autě zajištěný alespoň bezpečnostním pásem.
V případě výletu do nedalekého Finska je potřeba speciální odčervení, jinak pes nemusí být do Finska vpuštěn.

Děkujeme Belle za rozhovor z Estonska. Poslala nám krásné fotky a hodně toho o Estonsku prozradila. Budeme rádi, pokud nám také pošlete fotky, pokud váš buldoček navštívil Estonsko.

Líbí se vám tyto rozhovory? Napište nám na redakce@buldocek.net a rozhovor s vaším buldočkem uveřejníme. Stačí se ozvat, že váš buldoček má zájem a my vám pošleme otázky a poprosíme o pár fotek.