Pirátka Maddie

Věk: přibližně 2 roky
Místo narození: neznámé

Ahoj Maddie. Vítám tebe i tvojí páničku v magazínu buldoček. Jak se dneska máte?
  Ahoj! Dneska se máme dobře, vrací se nám totiž domů po třech dnech táta a už se obě dvě na něho moc těšíme.

To věřím, musíš mít velkou radost! Začneme tím, že se nám představíš? Pověz nám prosím něco o sobě.
  Když to vezmeme ve zkratce, tak jsem dvouletá frbulčí holčička. Když to ale rozebereme trochu víc, jsem adoptovaná fenka francouzského buldočka. Mám teď něco přes dva roky a mým specifikem je, že mám pouze jedno očko.
O levé jsem totiž na začátku svého života přišla. Momentálně žiju s rodinkou, která si mě adoptovala, v rodinném domku v Orlických horách.
Žádné jiné zvířátko doma nemáme, takže jsem rozmazlovaný jedináček.

Měli bychom to vzít úplně od začátku. Jak probíhala tvoje adopce a jak si se dostala do tvého domova?
  Vše to začalo v roce 2020, kdy mamka poznala dvě frbulčí holčičky z rodiny táty. Okamžitě se do placatek zamilovala a věděla, že jednou chce buldočka mít doma. Hned začala sledovat všechny stránky s buldočkama a vyhlížela svého vysněného. Na konci léta 2021 narazila na inzerát – „Modrá holčička Frenkie k adopci“. A pak to přišlo. Paní, která má dočasku v Brně, hledala domov pro tuhle krásnou holčičku. Jediný „problém“ byl ten, že naši tou dobou ještě bydleli v nájmu v Olomouci a měli zakázaná zvířátka na bytě.
Mamka se ale na tohle vyprdla a stejně na mě napsala paní do dočasky
Byla to totiž láska na první pohled. S paní z dočasky si zavolaly a domluvily schůzku. Zájemců bylo víc a mamka ani nepočítala, že by to mohlo vyjít a tak o tom neřekla tátovi. Dva dny dopředu mu řekla, že pojedou na výlet do Brna, jen se na mě podívat.

A tak přišel ten den 17.9.2021.

Máma a táta se vydali na ten výlet, hodinu si povídali s dočaskou a já je během toho totálně mazlila a zamilovali jsme se do sebe ještě víc.
Pak jim paní oznámila, že by byli ideální adoptivní rodina a že se mají rozmyslet, zda by do toho šli. A tak jeli na hodinu do města a rozmýšleli všechna pro a proti a táta ještě volal majiteli bytu, zda by to byl problém.
Po hodině dojeli zpět s tím, že beze mě neodjedou, a tak se taky stalo. Podepsali adopční smlouvu, tedy dokument, který ujednává podmínky, které pro mě musí splňovat, a že pokud se tak nestane, může si mě paní z dočasky vzít zase zpátky k sobě. S paní jsme neustále v kontaktu, píšeme jí, jak se mám a posíláme jí fotky. Lepší rodinu mi prý nemohla najít.

Víme něco o tvé minulosti předtím než si našla ten nejlepší domov?
  Než jsem se dostala do dočasné péče, tak se toho stalo hodně. My ale víme jen zlomek té hrozné minulosti. Měla jsem se narodit v množírně a je možné že to bylo na území Slovenska. To do teď nevíme. Byla jsem nejmenší štěně z vrhu. Pak víme už jen to, že mě někdo donesl na veterinu, aby mě utratili.
Měla jsem totiž nemocné oko a množitelům se nevyplatilo mi oko zachraňovat a bylo pro ně jednodušší mě uspat. Sestřička to ale odmítla u jinak zdravého štěňátka dopustit a tak zavolala své známé která má dočasku a ta si mě k sobě vzala.
Ta se mi snažila oko zachránit, ale bohužel zánět už byl v takové stádiu, že se oko zachránit nepodařilo a pan doktor mi ho vzal.

Můžeš nám blíže popsat situaci s tvým jedním očičkem? Jak si na tom zdravotně celý život? Víme, že modrá barva nese různé komplikace. Jak to máš ty a jak zvládáš veterinární ošetření?
  Oko teda jak jsem před chvilkou zmínila nemám a je uvedeno ve veterinárních záznamech jako „vrozená vada“. Jinak jsme do teď na veterině nic naštěstí pořádně řešit nemuseli. Jediný větší zákrok po očku pro mě byla kastrace, tu jsem musela podstoupit kvůli podmínkám v adopční smlouvě a zároveň jsme tím chtěli předejít zdravotním komplikacím do budoucna. Od loňského roku jsme začali řešit problém se zadními nožkami. Konkrétně špatné patelly, ty jsou u buldočků časté, obzvlášť pokud se jedná o buldočky z množíren, kde se nedělají předem testy na patelly.
Zatím mě to tolik nebolí a tak nemusím na operaci, akorát docházíme na fyzioterapii a Dornovu metodu.
Na veterinu zavítáme jen na očkování a občasné mačkání análních žlázek. Pana doktora ale ráda nemám od doby kastrace. Postupně ale zas pracujeme na tom, abych se na veterině cítila dobře a v klidu, tak snad to zvládneme.

Teď máme to nepříjemné téma „veterina“ za sebou. Jsme moc rádi, že zdraví máš víceméně v pořádku. Přejdeme tedy na to příjemné Maddie. Víme že s rodinou ráda trávíš čas venku. Kde to máte u vás v okolí nejradši? Kam často chodíš?
  Jelikož žijeme v Orlických horách, odkud pochází moje máma, máme nejraději blízké okolí. Naše úplně nejoblíbenější místo je Suchý vrch a přilehlé lesy. Zde chodíme na procházky po celý rok. Je to zároveň místo, kam naši chodili na jejich první schůzky, tak pro nás má svoje kouzlo.
Když je máma v práci, bere mě babička na rozhlednu Křížová hora, která je nad naší vesnicí. No a moc rádi v létě jezdíme na Vodní nádrž Pastviny, kde se učím plavat.

Koukám, že okolí máte tedy proběhané křížem krážem. Ale my víme, že jezdíte také často na výlety dál. Máte nějaké místo kam vždy rádi vyrazíte? Nebo to střídáte a poznáváte nové místa Česka?
  Výlety máme nejraději pokaždé jinam. Naposledy jsme byli na podzimních prázdninách v Adršpachu a u Braunova betléma kousek od Kuksu. Kouzlo objevování české přírody a poznávání nových míst milujeme všichni.
Jelikož máme Polsko asi 10 minut cesty, máme naplánovaných hodně výletů i na polské straně.
Seznam míst kam se chceme podívat, máme opravdu obsáhlý, takže vždy jen musíme počkat, až mají oba rodiče volno a můžeme vyrazit.

To je přesně moje další otázka! Trefuješ se nám skvěle do noty. Jaká byla vaše dovolená v Polsku? Jak probíhala a jak jsi si to užila?
Dovolená v Polsku byla jednoznačně boží! Byla to naše první větší společná dovolená. Bylo to taky nejdál, co jsem zatím byla. Jeli jsme přes 6 hodin cesty autem do městečka Ustronie Morskie a tam jsme se ubytovali v dog-friendly apartmánu nedaleko moře.
Cesty autem miluju a vždy je prospím, takže tahle cesta nebyla výjimkou a já ji v pohodě zvládla zavrtaná v pelíšku. Výletovali jsme po okolí, jeden den jsme se vydali do městečka Kolobřeh, kde jsme navštívili mořský svět a prošli jsme se po pobřeží. Moře se mi líbilo, ale vychytali jsme nejvíc větrnej týden z celého léta a ty vlny byly horší. Plavala jsem v moři za celou dobu jednou, a je teda pěkně slaný!
Nejvíc z celý dovolený se nám ale líbilo na Plesna Plaza. To je odlehlá, dlouhá pláž, kde nikdo nebyl a my si tak mohli užít aportování a dovádění v písku. Dovolenou jsme si všichni moc užili, ale jelikož byla dost aktivní, moc jsme si neodpočinuli a tak jsme to doháněli až potom doma.

Tvoje první velká dovolená musela být jedno velké dobrodružství. Plánujete ještě nějakou dovolenou v cizině? Vyrazíte někam do tepla nebo máš radši zimu?
  Další rok v létě se chystáme na super dovolenou! Pojedeme s našima, tetou a strejdou od Theodora obytňákem napříč Rakouskem, Švýcarskem a Itálií. Už se na to všichni moc těšíme a doufáme, že vše klapne. Jinak všichni máme raději teplo. Naši na jaře letí na první dovolenou sami beze mě a už teď z toho mají bobky, jak zvládnu týdenní odloučení.

Výletění máme za sebou. Jak funguješ doma? Práskneš nám na sebe něco? Vypadáš jako zlatá holčička, ale určitě v tobě je ďáblík. Jako v každém buldočkovi.
  No, tady je to složitější. Od doby co už nejsem štěňátko, jsem se začala projevovat. Těžko říct, který faktor z mé minulosti mě v tomto ohledu nejvíc poznamenal.
Nesu si ale některé zážitky stále v sobě. Od hlídání jídla po hlídání matky a spoustu dalšího. Pracujeme na všech chybách společně, díky naší kamarádce Verče, která nám doporučila úžasnou paní přes psí chování.
Už jsme se toho spoustu naučili, všichni, nejen já, a věřím, že jednoho dne budu ještě dokonalejší, než jsem.
Kamarády ze psí říše si pečlivě vybírám, ne každého si pustím k tělu, protože extrémně žárlím a hlídám mámu. Na tom taky pracujeme a opravdu vidíme výsledky, za což jsme hrozně vděční. Jinak jsem hrozný mamánek a mamka je pro mě celým světem, a stejně tak i já pro ni.

Je něco co vážně nemáš ráda? Ať je to výběr jídla nebo nějaké chování?
  Ze začátku našeho soužití jsem neměla ráda muže a vztaženou ruku. Postupně to naštěstí řešíme a odbouráváme. Z jídla miluju snad všechno. Občas stávkuju a nechci jíst granule, ale jinak jsem žrout. Mám moc ráda děti, ale nelíbí se mi, když už mě dlouho otravují a taky když mě nenechají oddechnout, to už se jdu schovat a dělám, že tam nejsem.

Máš z něčeho strach?
  Mám strach z neznámých věcí, které se objeví někde, kde to znám. Třeba když na naší oblíbené stezce přibyla nová lavička. Z dálky už jsem byla obezřetná, přece jen hůř vidím a nemám jistotu, že je to v pořádku. Takže vždy začnu opatrně našlapovat a pak rychle utíkám pryč. Mamka mi vždy ale ukáže, že je ta věc neškodná a já tak můžu v klidu projít. Bojím se taky chodit ze schodů dolu, za což jsou ale naši rádi, protože mě po schodech dolu nosí abych si nezranila záda.

Máme totiž doma schodů hodně.

Spousta super informací o tobě i tvé rodině, děkujeme! A poslední otázka. Je něco co by jste ty a tvoje pánička vzkázali lidem, kteří si v blízké budoucnosti chtějí pořídit buldočka?
  Ta láska, kterou vám placatky dají, tu vám nikdo jiný nedá. Jen si prosím dávejte pozor, odkud pejsek pochází a čím si musel projít. Vyhledávejte ověřené chovatelské stanice, nebo dejte šanci těm zlomeným dušičkám a pejska adoptujte. Nepodpořte množitelský trend a utrpení stovky pejsků. A hlavně, ty placatky milujte celým srdcem.

Děkujeme za celý rozhovor s Maddie, který pro vás připravila Irena Repková.